Ze svátosti smíření bychom měli odcházet naplněni pokojem, nechat za sebou, to co má být za námi, udělat to, co se nám dávno nechce, nebo se o tyto věci alespoň pokusit. V srdci si nesu jednu takovou zpověď, která měla přesně opačný efekt, zatížila mě starostí, které jsem se nezbavil – nějak se s oním pokusem o „smíření“ dodnes nedokážu smířit.

Mám svého zpovědníka, ke kterému chodím řadu let, dobře se známe a jsme přátelé. To má řadu výhod, zpovědi jsou bez stresu, uděláme si k tomu čaj, je prostor se dostat až na dřeň. Má to ale i nějaké nevýhody, přece jen před přítelem nechcete mluvit o všem. Diskutoval jsem o tom s kamarádem, tehdy studentem teologie, řekl mi to jasně: „Tak běž do skříně“. Tím myslel klasickou zpovědnici, kterou známe všichni z kostelů. Asi před třemi lety jsem se tedy rozhodl, že potřebuju trochu anonymity a šel k dominikánskému zpovědníkovi „do skříně“. Nemaje tuchy jak to tam chodí, jsem nějak začal. Chtěl jsem tehdy mluvit o docela pro mě vážných věcech, ale dotyčný kněz, mě po chvíli utnul a začal se mě ptát na vztahy. Jakousi slečnu, která byla ve zpovědnici přede mnou, si nějak se mnou spojil a vyptával se. Ujistil jsem ho, že to není moje dívka, že sice partnerku mám, ale toto není ona. Následně pokračoval výslech. Cílil prostě na sex a z nějakých předsudků předpokládal, že jej provozujeme, což mimochodem ani nebyla pravda. V té době jsme spolu s přítelkyní asi rok bydleli. Chápu, nebylo to zrovna košer, podle kanonického práva, ale měli jsme se rádi a podělit se s někým o nájem je v době vysokoškolského studia přímo k nezaplacení. Kněz pak pokračoval, že mi nemůže dát rozhřešení, pokud mu neslíbím, že se brzy vezmeme: „Je to snadné, tak se vezměte a bude to v pořádku.“ Namítal jsem něco v tom smyslu, že svatba je určitě v plánu, ale ne tak brzy, přece jen, oba studujeme, nemáme na to peníze a moje rodina by mi neodpustila, že jsme se vzali jen se svědky a nikomu nic neřekli. Následovala otázka: „Je vůbec věřící?“ „No, není.“ Chvilka ticha, po které zpovědník úplně otočil: „Můžete mi teď před Bohem slíbit, že jí co nejdřív opustíte?“ V tento moment jsem se cítil, jakoby mi někdo vrazil kudlu do zad. Může po mně vůbec něco takového chtít? Neumím si představit následky, kdybych ho v tomto opravdu poslechl. Přišel bych za přítelkyní a řekl: „Sice je to s tebou dokonalé, ale končíme, měj se hezky, ahoj.“ Myslím, že nejedna dívka by v tento moment mohla usilovat i o vlastní život – známe nejeden podobný případ. Uvědomoval si kněz tuto svojí odpovědnost? Pro některé věřící je slovo kněze věc, nad kterou se nediskutuje! Moje odpověď byla snadná: „Ne.“, nemůžu mu něco takového slíbit. Tím byla zpověď u konce, řekl mi, že mi rozhřešení dát nemůže, že mi přeje prozření a že mu za chvíli začíná mše. K věcem o kterých jsem chtěl původně mluvit, jsme se ani nedostali. Dodnes se znovu a znovu ptám sám sebe, jak můžou zpovědníci svými radami někomu otřást životem. Co to je za pokrytectví? Kněží jsou před svým svěcením rok v teologickém konviktu, pak pět let v semináři, řeholníci mají noviciát, časné sliby – během této doby si můžou kdykoliv svoje povolání rozmyslet. Ale vy se vezměte na celý život třeba hned zítra, je to snadné.

Pro úplnost informací, z přítelkyně je již nějakou dobu manželka a je to čím dál tím lepší. Neumím si představit, kde by tento krásný vztah byl, kdybych jednal vlastně „správně“. Mou vírou tento zážitek neotřásl, ale pravda je, že jsem chvíli pokukoval po společenstvích v jiných církvích.

Kněží to nemají jednoduché, nemají nikoho, kdo by jim v té zpovědnici mohl říct „teď radíš dobře, teď radši mlč“, zkrátka tam mohou říct člověku cokoliv. Možná bychom mohli založit nějaký server, kde by se kněží hodnotili, podobně jako se hodnotí lékaři (možná tip pro novou funkci na signálech – pokud tedy už něco podobného neexistuje). Já vím, takové hodnocení je subjektivní a nevidíme všechny souvislosti. Ale to ani u těch lékařů a přece je to služba hojně využívaná a ruku na srdce, většina z nás taková hodnocení čteme, než někomu svěříme péči o naše zdraví.  

Modleme se za moudrost zpovědníků, ať radí lidem skutečně jen tak, jak by jim radil sám Kristus.