Vede křesťanství, nebo potažmo víra na psychiatrii?

Věci, lidi a myšlenky se objevují jaksi ve vlnách. Dlouho nic a pak nevíte co dřív. Kolem mě se teď objevila vlna postřehů, většinou nevěřících lidí, ohledně křesťanů. Nezávisle na sobě se pár jedinců zmínilo, že je dnes hrozná doba a také například v tom, že se jejich přátelé a známí dostali do péče psychiatra. Po hlubším rozebrání jsme zjistili, že většina těchto lidí jsou křesťané. Moje otázka zní, jsou věřící lidé jaksi náchylnější k psychiatrickým onemocněním?

Jeden konkrétní případ, který jsem zažil jako student pátého ročníku medicíny na praktikách z psychiatrie. Asi 15ti letý pacient, vysoce nadprůměrně inteligentní, hospitalizován pro sebepoškozování, které vznikalo, když si myslel, že provedl něco proti Bohu, proti Bibli. Dobrá došlo ke špatné interpretaci Písma a celkově je to asi extrém. Další příklad může být žena, která i ve svém řekněme zralém věku, odmítá vztah s mužem, protože by tím zranila Boha (ano, takto to popsala), na druhou stranu její okolí, které na ní tlačí, že ještě není vdaná. Moje osobní zkušenost, kdy jsem vylezl ze zpovědnice slušně vydeptán.

Další příklad z vlastní zkušenosti jsou lidé, které jsem si pro sebe pracovně pojmenoval jako obláčky. Jsou to většinou mladí křesťané, studenti, kteří svou víru žijí velmi aktivně. Chodí na nejrůznější společenství, hodně se sdílejí. Ovšem svět vidí velmi naivně, jakoby se vznášeli na obláčku metr nad zemí. Jsou velmi labilní, snadno ovlivnitelní. Všechny problémy řeší láskou, na každou negativní věc odpoví modlitbou. Reálný svět si k sobě moc nepouští. Nemají proč, rodiče se o ně postarají. Problém nastává, když se jich realita dotkne a spadnou z obláčku zase na zem. Mnoho z nich tuto situaci řeší tak, že se stávají ještě tvrdšími křesťany, aby zase vystoupali vzhůru. Mnozí se na něco upnou. Ale to je začarovaný kruh. Ve finále je tento stav dlouhodobě neudržitelný a mají psychické potíže.

Je jistě všeobecná pravda, že křesťanství v člověku vyvolává určitou míru empatie. Člověk pomáhá nést kříž i ostatním lidem, stejně jako Ježíši bylo s nesením kříže pomoženo. To je jistě dobrá věc.

Také je jistě pravda, že víra může naopak od psychických problémů pomoci. Člověk nalézá odpovědi, získává naději.

Ale otázka do debaty zní: Vyvolává víra, resp. náboženství pocit provinilosti? Myslíte si, že jsou věřící náchylnější k psychickým problémům? Pokud ano, co je podle Vás rizikovými faktory a jak z toho ven?